Svět seniorů

Dovoluji si opsat ještě další výňatek z knihy.

Víte, jak to dopadlo s hodnou Julinkou?

Julinka vystudovala gymnázium v jazyce německém a vysokou školu v jazyce českém. Další jazyky si přitom zdokonalovala studijními pobyty v Evropě i v zámoří. Od jisté doby dospívání se o ni zajímal jistý chlapec. Nebyl tak úplně její typ, Julinka pokukovala po jiných - leč jakmile zjistili, jak vyjímečnou dívku mají před sebou, do jednoho v hrůze prchli k děvám méně dokonalým.  Tak julinka s povzdechem vzala zavděk  vytrvalým Robinem. V průběhu let ho dvakrát vypoklonkovala, ale on se jí jako bumerang vrátil. Nakonec z toho byla svatba. Velkolepá. Na zámku. Otec nevěsty nelitoval peněz: lahůdky se podávaly nevídané, francouzská vína tekla proudem. Novomanželé od něho dostali nový byt, auto už dcera obdržela dřív.

    Když jsem po roce potkal Julinku na Václavském náměstí, sdělila mi suše:

"Tak jsem rozvedená."

"Cože?" zařval jsem v šoku. Takovou pecku jssem nečekal.

"Přestalo mě bavit věčně se koukat jen na Robinova záda . A vůbec," dodala mladá dáma rozhodně, "od základů jsem změnila svůj život."

Brzy po svatbě mladý novomanžel - zřejmě vyčerpán opakovaným obluzováním své vyvolené - podlehl uspokojení, že kořist má pojištěnu v hnízdě, a jal se žít svým vysněným životem. Ten byl jednoduchý: osobní PC v práci a osobní PC doma.

    "Pojďme do kina ( do divadla, na koncert, na snowbord, do postele.....)," navrhovala občas novomanželka zádům svého muže, civějícího do obrazovky PC.

   "  Nemám čas," odpovídala záda stereotypně. Ovšem jen do okamžiku, kdy manželce došla trpělivost a milého Robina z teplého hnízda vyhnala. Tatík znovu sáhl po šrajtofli, aby mu vyplatil odstupné ve výši hodnoty poloviny bytu, a jeho dcera se rozhodla vypořádat se od základů se svou kapitalistickou minulostí.

      Díky vzdělání, schoopnostem a příjemnému vystupování, získala Julinka své první pracovní místo u renomované poradenské firmy s platem, o jakém si manažéři jinde jen nechávají zdát. Po roce si polepšila u ještě slavnější nandárodní společnosti a po dalším roce se stala členkou představenstva v další firmě, vydělávající nehorázné peníze. Samozřejmě, že takové firmy používají lecjaké prostředky, aby k těm vytouženým penězům přišly...."Tohle nemám zapotřebí."

  Vrátila služební auto, mobil, PC a další vymoženosti, kterými tyto firmy hýčkají své vybrané zaměstnance, a odešla překládat na volnou nohu.

     " Na férovku," řekla překvapenému otci a vrátila mu auto, kterým ji kdysi obdaroval. "A byt ti splatím taky."

   To otce uklidnilo, neboť s výší jejích honorářů se seznámil, když se je mafiánskými metodami snažil vypáčit z nakladatelů. Chvíli Julinka jezdila metrem a jedla skuchý chléb, ale spokojená nebyla - život bylo nutné změnit radikálně. V prosinci 2007 odletěla na Havajské ostrovy.

Pokud sse teď před vaším duševním zrakem vynořují tanečnice hula s bílým květem za uchem, chlapci na surfových prknech, orchideje, plantáže ananasů a pláže zalité sluncem, tak rychle zapomeňte. Posledním luxusem, který si Julinka užila, byl záchod a sprcha v přepychovém londýnském hotelu Hilton, který jí zaplatil stařičký ctitel z kapitalistické éry. Stařík z jižní Afriky, který ji už pár let platonicky miluje, jí též věnoval své nalítané kilometry, aby se vůbec dostala do svého ráje.

       Na ostrově Hawai, v sousedství sopky Kilauea, ji očekávala permakulturní komunita, usilující o trvale udržitelný způsob života, a s ní plesnivá chatička, kterou museli nejdříve  vysekat z bujné vegetace, kompostovací záchod a sprcha mezi banánovníky a limetkami. A vydatný déšť. Ale taky přátelští lidé,kteří na deseti hektarech půdy zčásti udržují původní les a zčásti pěstují vše úpotřebné pro přežití - vše v souladu s původním místním ekosystémem.

        A tak Julinka pleje ananasové políčko, cvičí aštanga jógu, tančí v rytmu afrických bubnů, studuje havajskou historii a bylinky, poznává krásy přírody a řeší problémy s členy komunity, kterým peče koláčky z ovesných vloček, rozinek, datlí, kokosového másla, banánů a slunečnicových semínek.Občas si večer vleze do lávového úkrytu, potí se v páře, kterou ji tam posílá samo žhavé nitro země, a otvorem nad sebou pozoruje hvězdy, které se zdají být tak blízko.

         Její matka zatím okopává políčko a zeleniny u vily nedaleko Prahy (manažer pracuje), občas vyrazí do velkoměsta za kamarádkami, na výstavu nebo do kina a večer se dívá na TV:  Někdy taky v zahradě na hvězdy, ale zdají se jí být tak daleko.....Zvlášť ta nejjasnější vzešlá z jejího lůna.

V poslední době se mi líbila kniha: Prange Peter - Poslední harém. Doporučuji k přečtení

Já miluji detektivky, takže mám přečtené snad všechny od Francise.  Také mezi mé oblíbené patří Artur Hailey z jeho knih se mi nejvíce líbil Hotel. Dál to je Mac Donald - Co život dal a vzal. Našlo by se jich hodně. I u nás je problém kam s nimi. Antikvariát je nechce a tak něco jsem dala do knihoven, něco do domova důchodců. A kniha mého dětství je :Kája Mařík. Nejlepší je chodit do knihovny, tam se najdou také pěkné skvosty. Škoda, že dnešní mladí tak málo čtou. Vždyť kniha dokáže tak krásně rozvíjet fantazii. A dnes jsou tak krásné knihy, škoda, že jsou tak drahé.

Tak do Topu se dostaly moje oblíbené knihy - Babička a Dobrý voják Švejk. Ty druhé knihy nemusím. Ale co není, může být.

   V poslední době uvádí ČT1 každý čtvrtek filmy s Herculem Poirotem, natočené podle detektivek od slavné spisovatelky Agathy Christie. To mě donutilo vrátit se k jejím knihám - detektivkám, kterých mám ve sbírce asi dvacet. Vracím se k nim i poněkolikáté a krásně si při nich odpočinu. Napínavá četba - já totiž zapomenu, kdo byl vrah a v knize je příběh napínavější.  Doporučuji všem, kdo má rád Agathu Christie.

Milá Sfingo , to znám  jsem před stěhováním a mimo jiné třídím stále knihy, neb jsem velký čtenář . A tak  třídím na tři strany., a samozřejmně co kniha , tak v ní listuji a připomínám si její obsah. A stane se že s hromádky  která je na likvidaci  se vrací na hromadu - jde se mnou.Na jednu kupu  šly knihy pro jednu paní a na druhou pro mou sousedku. a Ale pořád ta kupa co jde se mnou je veliká.A to mám plno dětských nádherných knih po mých dětech a dokonce po mě, které miluji a nemohu se jich vzdát. Tak např. Vincek a Estelka, Dornička cikánečka, na dvoře si děti hráli, dva haranti, a další a další.z těch budu číst dětem až u mne budou v létě. Kniha je nádherná  UČENLIVÁ VĚC.moje děti byli velkými čtenáři , hlavně syn , ale ty dnešní i moje vnoučata nečtou, což je přímo katastrofa.Neumím si to představit nečíst. ach ten počítač ten nám dává zabrat. Tak jo hezký den Korina.

Milá Korino, i já velmi ráda čtu, respektive četla jsem. Teď jsem čtení ale musela omezit, jednak mi nezbývá tolik času a hlavně, pokud se ke knize dostanu, tak na to nemám klid, stále mne povinnosti odvolávají a tím i ruší a to mně vadí. Já hájím názor, že knihu musí člověk vychutnat, v klidu vnímat,a to nejen děj ale především poesii slova nebo chcete-li jakousi hudbu slova. Nechápu, jak může někdo současně například poslouchat rádio či sledovat televizi, nebo číst například na ulici případně v hromadných prostředcích. Podle mne je potom pouhým "hltačem děje" a vlastní výrazové prostředky, tedy ta poesie slova mu nic neříkají. I když v současné době mnoho nečtu, knihy nakupuji a sleduji stále, a pevně věřím, že si je nakonec přečtu .. jednou ...

Slepičí polévky, všechny 4 díly znám, ona to není ani tak povídková tvorba, jsou to spíše pravdivé fejetony ze života a některé člověka posílí - pochopí, že na starosti a problémy není sám.  Zdraví Dana Dagmara

Líbí se mi tvé nadšení pro knihy.Já nevím, co se stalo se mnou.Máme doma plno kvalitních knih.Když jsem byla mladší,tak jsem vždy říkala, až budu v důchodu, aspoň mám co čist.Teď ale nepřečtu ani jednu knihu,nevydržím, číst je na pokračování.Raději to moc do ruky neberu,protože,když vemu, tak zase čtu a čtu a nevidím, neslyším , až to dočtu. No možná to bude tím,že těch médií je nyní hodně.Televize, video,DVD, počítače a člověk si v tom asi bude muset udělat pořádek, protože já bych chtěla stihnout všecko a to asi nejde. Kniha, která na mě hodně zapůsobila sse jmenuje V Brooklynu roste strom. zdravím

kniha je nejlepší přítel člověka.ta nás doprovází od batolícího věku až do pozdního stáří.Naše rodina - jsme velkými čtenáři.Muj syn ve 13-14 letech měl přečteného Balsaka, Huga, Kožíka, knížky od Maye, Remarka(píši to jak se to čte) , Mopasanta atd. To byly ty nejkrásnější vánoční dárky. Děti seděli na koberci před stromkem a všechny tři listovali v knížkách.a tato tradice se opakuje i v jejich rodinách a to i v jazyku anglickém.Já jsem svuj čas soustředila na děti, domácnost a zaměstnání a přesto jsem si našla vždy chvilku na čtení. Kniha člověka velmi obohatí a vzdělá. často vzpomínáme na kouzelné čtvrtky, kdy se v pražské nebo revoluční ul. v Liberci stálo na nové knihy , jako bylo Páral, Hrabal, Kozák, ba sem tam i cizí spisovatel a moje děti se střídali ve frontě v létě i v zimě aby se na nás dostalo.Dnes je tolik knih a čtenářu málo.poslední knihu jsem si koupila třetí díl -13 komnaty a dílo jana  Vávry -Krajina prorostlého bučku- je to novodobá literatura z naši politické scény. Ale koho řadím mezi oblíbené  z těch dnešních spisovatelu je Ivan Kraus- bratr herce Jana Krause- též muj favorit a jeho pořad  na čt 1 v pátek  Uvolněte se prosím.Knihy od I.Krause jsou milé , pravdivé ze života.Je dost knih které mi daly dost do života.Jenom jeden velký problém je , kam s nimi.Já jsem se 5x stěhovala a knihy to je vždy problém Musela jsem svolit k selekci a povolat pracovníka z Antikvariátu a ten nadšen si asi 300ks. odvezl.Ještě jsem podarovala přátelé a přeso několik desítek mám , které nikdy nedám . ty pujdou všude se mnou.a to pořád tak 200ks. zustane .Miluji autobiografii hud. skladatelu, básníku a malířu.Je to asi proto že sama píši krátké povídky, a už se těším až bude po stěhování a situace bude příznivá , že opět z něčím vyrukuji.ted čtu knihu od čtyř amer. spisovat. Slepičí polévka.4 díl.Je to povídkový žánr- dobře se to čte. tak to bylo moje vyznání ke knihám. hezké počteníčko Korina

Tento komentář byl přesunut sem.