Svět seniorů

Život po životě - R.A Moody - svého času a možná i dosud moje nejoblíbenější kniha. Moc pěkná. S tím jarem souhlasím.

Leden, únor, březen... a už na nás jukne. Dobrou noc. Jo a u nás v Šumperku už celé odpoledne prší.

.Podle toho co píšeš, jde o domácí násilí. Ono nemusí být jen fyzické, mnohem horší je psychické - dlouhodobé. Teď už s věcmi nepohneš,rodina už je příliš zvyklá s tebou nakládat tak,jak popisuješ.Mám ten dojem,že se ti stýská po Praze.Ale co s tím ? Byt je pořád tvůj, to je dobře, ale jako by nebyl. Je mi tě v podstatě líto. Na razantní řešení bys asi stejně neměla odvahu. CHoď nejen do přírody, ale hodně mezi lidi, zapoj se mezi děvčata na webu,najdi si nějakou kamarádku,zapiš se třeba na U3v pokud můžeš,začni se věnovat koníčkům ke kterým tě to táhlo a neměla jsi na ně čas,nebo si sežeň nějakého psího,nebo jiného kamaráda,jen nepropadej depresi a nebreč nad rozlitým mlíkem.Budu ti držet palce.

Já jse vždy zastávala,že láska je na celý život a moc jsem se zklamala.Nikdy jsem nebyla nevěrná a vážila si rodiny.Postupem času jsem si říkala proč se  nechám ponižovat,nemít dovolenou,urážky atd.Po nocích jsem bulela,aby mě nikdo neviděl.Prožila jsem si s prvním synem dost bolestného a o to víc pro mě znamenala má rodina.Myslela jsem,že se vše časem změní,ale byla jsem opravdu bláhová a měla nasazené růžové brýle.Zjistila jsem po letech,že jsem nemilovaná,bez pohlazení a citu a jen ku prospěhu druhému a druhých.Vím,že se to u všech trochu změní,ale pořád jsem doufala.Dnes jsem už po 2 letech i já jiná a nechci,abych byla jen otrok druhých či druhému a snažím se vzpamatovávat ač to není jednoduché. Syn je dobře vlečen se snachou a mým mužem a proto je to pro mě další ranka.Ale nikoho neodsuzuji a říkám si,že se to každému vrátí. Radovat se umím z maličkostí a myslím,že mi ještě nějakou dobu potrvá než si zvyknu žít životem sama.Malého vnuka jsem hlídala víkend co víked a dnes je i vnučka pro ně samozřejmostí,že to ohlídám.Roky jsem neznala slova prosím,mohla by jsi atd.Řela jsem si dost. Byl oheň na střeše,ale už to beru jinak než dřív.Jsem ráda,že jsem se svěřila a je mi o hodně líp,že se můžu vypovídat.Mějte se zatím hezky a děkuji za čas,který jste věnovali mému povídání.

Klikni si na to mé vložené video dole na nápis youtube( nejdříve si ho rozklikni/,objeví se ti to na youtubku.ta nahrávka.Pusť si ji a klikni levou myší na sdílet.Objeví se ti krátký kód.na ten neklikej a klikni levou myší na vložit.pravou klikni do zmodralého kódu ,začíná  i frame width  Do toho kódu pravou klikni kopírovat a levou potvrď. Najeď na ss klikni na zdroj a vložit.  zkoušej dál.Tak jsem vkládala od Karla Svobody ŽÍt.Mě to radila Poletuška,kdysi dávno.A později Sidi.

Myslela jsem , že to je chyba. Někdo nám zacpává stránky.Nemyslela jsem tebe Ale cizí jazyky..Učený z nebe nespadl. Poslala jsem ti soukromou, ale napíšu to tady.YouTube- Rozklepnuté video - Sdílet - nic   Vložit - okopírovat a vložit do Webu Zkoušej to dál....

<object style="height: 390px; width: 640px"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/lssP7ye6Ycg?version=3&feature=player_detailpage"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowScriptAccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/lssP7ye6Ycg?version=3&feature=player_detailpage" type="application/x-shockwave-flash" allowfullscreen="true" allowScriptAccess="always" width="640" height="360"></object>

Tak se  mi to podařilo ještě trošku hůř než před tím. Tak nevím. Neumím kopírovat.

Akčibabičko, Daničko-Dagmařičko tahle Tvoje rada je pro zavo42. Já jsem taky jenom odpověděla. Ale to nevadí jsi zlatíčko, že jsi se zapojila. Jste všechny zlatíčka, že jste tu naši novou holku podpořily svými odpovědmi. Já jí to hned říkala, že je na správné adrese.

Taky máte holky pocit, že vždycky k vám přijde nějakou cestou a nějak odpověď na to, co právě potřebujete? Že vždycky potkáte ty správné lidi? Že prostě vždycky a na všechno a ve správný čas se najde správná odpověď?

Ke mně přišla např. v jednu určitou chvíli mantra. Mantra je slabika, slovo nebo věta, kterou si máme říkat při meditaci - to je takovéto zastavení se. Přináší určité zesílení myšlenky, kterou vyslovujeme, zklidňuje a podporuje. Jak se říká:

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Co zní v mantře, to je, je to zde a děje se to. 

Slovo mantry nehovoří, ale přímo činí.

Mantra nás léčí zevnitř. Naši duši, naši mysl a následně, nebo potažmo i potom tělo. 

Ke mně ve správný čas přišla tato mantra:

Jsem zdravá, šťastná a klidná.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Tuto mantru jsem naučila říkat všechny svoje jogíny a všechny ty, kdo ke mně chodí také  do čínského cvičení. A máte vidět, jak se jim opakování této věty-mantry líbí, a jak si sami připomínají, že bychom ji měli říkat.

Pokuste si tuto větu opakovat několikrát za sebou nahlas a pokud nejste sami, tak třeba v duchu, ale patřičně důrazně. Samy (předpokládám, že nyní píši pro ženy zde) poznáte jak je to fajn a jak to zklidňuje. ZAVO42 pokus se také o mantru. Říkej si třeba jinou -  svoji. Např.: - Tato situace mi neubírá moji energii. Moje energie zůstává se mnou, nikam ji nepouštím. -  To je zase taková posilovací mantra. A věř, že dosti účinná.

Marti, já jsem akčibab, jsem už 11 let vdůchodu, bydlím ve městě, mám manžela, dvě děti, dva vnuky a mamku 93 let.Já ti na rozdíl od děvčat radit nebudu, stejně si to musíš přebrat sama v sobě, ale jediné, co podle mne zabírá, je najít si nějakou činnost a úplně se jí věnovat. Prožila jsem toho v životě už opravdu hodně a vždy mne toto zachránilo. Jeden čas jsem se úplně ponořila do šití, naučila jsem se to tak, že jsem si na sebe i na dceru všechno šila.V současné době je to ale počítač, kterému věnuji hodně času, ale ne že bych drbala někde na chatu, to jen někdy, ale snažím se toho co nejvíc naučit, už jsme zcela zvládla program Malování, teď Word a Power Point, to ale ještě není dokonalé, píšu si vlastní deník, zdobím ho svými namalovanými obrázky, píšu do různých rubrik seniorů  atd.atd. Zkrátka, nesmutím, ale konám A také chodím do klubu důchodců, navštěvuji tam různé kurzy a je to moc fajn. Pokud tuto možnost máš, využij ji.S mladými vycházím dobře, ale nic nepřeháním, když přijdou, jsem ráda, když potřebují pomoc a je to v mých silách pomohu,jinak je ale nechávám žít a oni respektují mne a tak by to asi mělo být. Zdraví Dana Dagmara

Moc hezky Ti to Marta i Míla i Belinda napsaly.Já jsem toto nikdy nepoznala.Ale jsem moc rozdávačná.Dala bych svým dětem poslední a manžel ne že by byl lakomý,to ne,ale vždycky mi říká.Mysli holka sama na sebe.Až nebudeš moci,tak Ti nikdo nepomůže.Děti už mají každý své rodiny a své starosti a my už jsme až na té třetí koleji.Tvoje snacha je neomalená a sobecká.a syn asi se jí neumí postavit,když chce mít doma klid.Tak si najdi kamarádku ve Tvém věku,aby měla stejné zájmy jako máš Ty,popovídejte si u kafíčka a navštěvuj naše webové stránky,tady se také rozptýlíš.Dopřej si sama co se Ti líbí,udělej si radost sama sobě a žij si svým životem.Na nikoho se neohlížej.Život máme jenom jeden a přece nebudeš pořád truchlit,to by si se utrápila.

Při čtení Tvých řádků se ve mně střídaly pocity, pocity smutku s pocity zlosti. Mohu li napsat svůj názor, já bych také, jako Marta, v žádném případě neusilovala o přízeň Tvých " blízkých". Při čtení výroku Tvé snachy o penězích za kreditní kartu jsem si v duchu řekla, že je to necharakterní a  sobecký fracek. /pravé slovo, které mne napadlo, nechci ani psát/.Dobře jsi udělala, že jsi se rozhodla neobdarovávat nadále v rámci Vánoc penězi drahá vnoučátka. Jsou to již skoro dospělí lidé, kteří si mohou udělat svůj názor a rozhodnout se podle svého svědomí. Určitě by Tě mohli navštívit i v jiný čas, kdyby ovšem chtěli. Je pravda, že Tvůj příběh znám jen z Tvého podání a zde je každá dobrá rada drahá. Je možné, že chybu jsi někde udělala i Ty. Mnohdy si to člověk ani neuvědomí a je dobře, když mu někdo nestranný poradí, jak z toho ven. V tomto případě, jak to vidím, nezbývá Ti nic jiného, nežli se vyrovnat s tím vším, stát se pro rodinu cizím člověkem. Samota má také své výhody, člověk je svým pánem, nikdo mu neorganizuje čas, dělá, jen to co musí a co jej baví. Já jsem také již několik let o Vánocích sama, jen se svým pejskem. Pravda je, že mám skvělého syna, snachu, se kterou jsme si velmi blízké a malého vnuka Honzíka. Všichni spolu velmi dobře vycházíme, ale nepřeháníme to s návštěvami. Svátky a narozeniny neslavíme vůbec, jen si popřejem. Štědrý den jsem u nich slavila jen jednou a už bych to nechtěla. Mám ráda svůj klid, umím se těšit z maličkostí.....  z rozsvíceného stromečku, procházky před večeří s pejskem v zachumlaném lese, z krásných melodií a pohádek. Nevyměnila bych to za nic. No a co se týká dědických nároků Tvého syna, s tím se také smiř. Nedělej žádné ukvapené rozhodnutí.

Kdyby jsi byla mladší, stálo by třeba za úvahu byt prodat, přestěhovat se do nějakého menšího podnájmu a peněz si užívat. Ovšem při dnešních cenách za pronájem, by Ti asi moc korunek na přilepšení nezbylo. Jen bys měla jistotu, že po Tobě nikdo nedostane vůbec nic. Promiň, že to tak motám, ale píši, jak to cítím, lépe to nesvedu. Zapoj se aktivně mezi nás a určitě Ti to ve Tvé samotě pomůže. Když nepomůžem, nezarmoutíme, tomu věř. Belinda

Přeji krásný večer!Hezký dopis co jsem četla,ale nezoufej nad hloupostí, která nezná mezí.Tady člověk vidí neomalenost a o to horšíí ve vlastní rodině.Zamysli se zda jsou hodny Tvé dobroty od tebe a sama vidíš o co jim jde.Mám dost podobný příběh,ale psát o tom to by bylo víc jak na knihu.Pokud budeš chtít napiš mi tvůj meil do soukromé zprávy a můžeme si psát. Buď statečná a nedej se v ničem obalamutit.Lidské hodnoty sama vidíš jaké máš v rodině a proto se tím netrap.Jinak já jsem tady pár týdnů mám 2 děti a 2 vnoučata.Jsem vdaná a v důchodu.Poznala jsem tady lidičky,které mají rády srandu a jak se říká smích léčí.Přeji pevné nervy a moc zdravím.

Jsem 10. rok vdova už mi táhne 70desátka a jsem od roku 1988 v invalidním důchodu, teď už je to vlastně starobní.

Mám syna, ženatý, 2 děti 19   kluk a 17 .slečna

Na vašich stránkách mě zaujal příspěvek trochu starší, který se nazýval Po prvé.

Ráda bych k tomu napsala, že já už mám takové vánoce po 9. a ne a ne si zvyknout. Každý rok peču cukroví, zdobím byt a pořád čekám, že se to obrátí ,ale marně.

Když mi před 9 lety zemřel manžel, nabídl mi syn, abych u nich byla na štědrý den. Přijala jsem, ale byla jsem ráda, že mě syn kolem 1/2 9 večer odvezl domů. Připadala jsem si jako nechtěná příbuzná a přesto že jsem dala do obálky každému 1.000 Kč, nesla jsem si domů balíček s mýdlem a gelem na mytí.

Příští rok jsem dostala otázku . jestli chceš? můžeš u nás být., jestli chceš? Nešla jsem ,raději jsem byla sama. Děti za mnou přišly po štědrém dnu. Dostaly peníze , protože o dárky zájem nebyl a já dostala kupon do mobilu, podle mého přání (podotýkám, že dobíjím vždy 200 Kč a ceny kuponů jsem n eznala) Seděli jsme u stolu u kafíčka a cukroví a prosila syna, aby mi ten kupon dobil, že to neznám. A pak se to stalo. Syn polohlasně opakoval jednotlivá čísla a když došel k částce, která byla 500 Kč, snacha vyletěla a přede mnou křikla - jakých 500 jenom 300 Kč!!!

Bylo mi hrozně, ale nic jsem neřekla . Při jejich odchodu jsem se s nima dohodla, že jako dospělí si nemusíme dávat nic a budeme dávat jen dětem.

Příští rok se už nikdo neptal, kde chci být a dárky. obálku s penězi si děti vyzvedly po štědrém dnu při malé návštěvě s rodiči a proběhlo to v klidu.

Ovšem peněz už jsem tolik neměla jako když žil manžel, tak se obálky pro děti zmenšovaly.

Potom přišla událost, která mi obrátila život naruby.

Vzala jsem si  půjčku a pořídila si nový PC a starý, jsem dala dětem, aby si na něm hrály hry, protože měly doma jen jeden.

Ovšem snacha PC dětem nedala a odvezla jej svému bratrovi. Skoro rok trvalo, než jsem toto zjistila a dětem o tom řekla. Pochopitelně ´z toho byla ostudal Syn odvezl PC mě pře dveře a odmítal se o čemkoli bavit.Od té doby se mnou

snacha nekomunikuje, syn za mnou chodí jednou, dvakrát do měsíce na chvilku na návštěvu a děti si chodily pouze 23. 12. pro obálku, a donesly nějaký maličký dárek. Jinak mě neznaly, narozeniny, svátky, nic. Komunikace přes PC žádná. Návštěvy po celý rok taky ne.

Tak jsem před dvěma lety vzkázala po synovi, že pokud mě děti  neznají celý rok, jen 23.12. že nemusí chodit vůbec.

Snaha, abychom se sešli a všechni  si  to vyjasnili, syn odbývá , že to nemám řešit, že se to vyřeší.

Příští rok budu mít 70 a děti už jsou dospělé, jak jsem psala výše. Jiné příbuzné nemám a moc mě to trápí. Myslela jsem si, že je pozvu na nějaký dobrý oběd do restaurace a dáme to dohromady, ale když mi syn řekl, že si to snacha a děti musí rozmyslet, tak jsem se rozhodla NE!

Nejde přece po tolika letech vynucovat nějakou náklonnost od vnoučat, která mě od dětství vlastně neznají. Nehledě na to, že se podle syna s nimi těžko komunikuje, jak by taková schůzka asi vypadala???

Já vím, je toho moc, co tu píšu, ale už jsem zoufalá. Ráda bych to řešila a nevím jak????

Loni jsem měla před vánoci operaci kyčle a nebýt sousedek a cizích lidí , nevím jak bych to zvládla..

Omlouvám se za ten román, ale možná mi dokážete poradit, jak se mám zachovat .

Obávám se, že už jsou všechny rodinné svazky tak přetrhané, že to nepůjde slepit.

A poslední věc! Mám vlastní byt a po mé smrti by jej zdědil syn - a vlastně jeho rodina. A já si m yslím,  z celého jeho chování, že za mnou chodí jen proto, aby se nějaký kontakt udržoval. Protože jinak nějaká pomoc ze strany jeho nebo vnoučat není a nikdy nebude.

Co vy na to? a neberte si servítky, napište mi prosím co si o tom myslíte????

Martičko, mám obavy, že tato nová babka se zde pouze zaregistrovala, ale rozhodla se na šedesátce zůstat. My se vždy s tím vítáním mopc unáhlujeme. Vždyť si ani dodneška nepřečetla návody na vkládání obrázků, které jsem jí poslala v soukromé poště. Totéž si myslím i o Kopretince. Na šedesátce mohou zůstat, ale když se zaragistrují a představí se u nás, mohly by se čas od času také zde ozvat, ne? Divím se, že se zaregistrují, aniž by si přečetly, kam a jak to tam chodí. Nevadí, my si zde vystačíme.

Ahoj, nová babko, vítáme Tě u nás. Tak jako Ty jsi zmatená, jsme zde byli zmateni všichni. Neboj se, časem se zorientuješ. Je zde spousta rubrik, do kterých můžeš psát, ale dost jich je nefunkčních, redakce nám je ještě nezrušila a to mate nové dušičky, co k nám přijdou. Myslím však, že v této předvánoční době se moc rad nedočkáš, ač jsou jinak všichni ochotni je poskytnout. Spíše až se uklidní vánoční ruch. Pošlu To překopírovaný návod na vkládání obrázků, jistě to zmákneš. Zatím se rozkoukej a vše si oťukej. Jsme veselá parta, která si rozumí, máš-li smysl pro humor, jsi zde doma

. Já jsem babča Sidi, mám 6 vnoučat, 2 děti, vdaná, z Ústí n/L, rodačka z Vysočiny, Mrákotín u Telče. Zatím pa, pa, brzy se ozveme. Jak Tě máme titulovat, Bohca, nebo Bohča?