Svět seniorů

Po fantastickém večeru s Balbiho rodinou a decentní oslavě narození jeho syna Sala nás probouzí první sluneční paprsky procházející skrz okno do pokoje dětí, do kterého nás Balbi pro tuto noc ubytoval. Snídáme společně s celou rodinou smažené vajíčka se zeleninou a čečenské sladkosti jako povinný desert. Balbi nám říká, že nás hodí na výpadovku, kde můžeme stopovat směrem na Suwalki, které leží nedaleko litevské hranice. Vyměňujeme si ještě narychlo kontakty, dáváme dětem trofeje v podobě českých čokolád.

Po deváté hodině už stojíme u krajnice s velkou cedulí LT. Tentokrát nám to ani netrvá dlouho a už sedíme v autě s řidičem, který nás bere přímo až na hranici. V tom mi najednou přichází smska „Vítejte v Litvě! Pro volání do ČR použijte předvolbu +420“. Dokázali jsme to. Jsme jednou nohou tam, kde jsme chtěli a děláme první nadšené fotky, protože tenhle přejezd se nám opravdu povedl.

Víme už skoro na sto procent, že dnes přespíme v Kaunasu u naší kamarádky Migle a tak moc nepospícháme a děláme piknik na první litevské benzínce, která je nám hned po ruce. Dojídáme naše poslední obložené housky, které si vezeme z domova a přesunujem se zpátky k silnici. Asi po čtvrt hodině nám zastavuje osobák a my automaticky přelazujeme na ruštinu.

Po celou cestu do Kaunasu se nebavíme skoro o ničem jiném než o českém pivu, Evropské unii a basketbalu, který je v Litvě sportem číslo 1 a pro některé i novým náboženstvím. „Máme nejlepší basketbalový tým Evropy a vy zase nejlepší pivo, které jsem kdy pil.“ Takže z toho vychází celkem slušná remíza a náš „taxikář“ nás bere přímo až do centra, kde má jednání. Loučí se s námi s tím, že musíme určitě navštívit Trakai a vyzkoušet některé z místních piv. „Jasná věc. Všechno máme v plánu, ale nejdříve si projdeme město. Tak ještě jednou díky moc a mějte se“.

Docházíme do centra k velkému neobyzantskému kostelu sv. Michala archanděla, který byl postaven pro pravoslavné věřící, ale dnes už slouží katolíkům. Ze schodů kostela se nám otevírá skvělý pohled na hlavní třídu Laisvés aléja, která spojuje nové město s tím starým. Na této ulici bylo deset let (do roku 2000) zakázáno kouření a na cigárko jste si museli zajít buď do restaurace, přilehlého baru anebo zaplatit pokutu 200 LTL. Je tady ale ještě jedna zajímavost. Blízko kostela sv. Michala je také neblaze proslulá socha muže, který byl vytvořen podle řecké bohyně vítězství Niké a odhalení sochy v celé kráse, s obnaženým mužstvím vyvolalo v Kaunasu bouři nevole. Dnes se již socha před muzeem umění zabydlela a stala se neoddělitelnou součástí města stejně jako objektem mnoha fotografů.

Píšu Migle, že jsme na místě, kdy můžeme dorazit a ona mi obratem píše zpátky, že kdykoliv. Zasílá k tomu ještě přesnou adresu. Skáču na poslední chvíli před zavíračkou na informace pro mapu, abychom se mohli lépe zorientovat a nakonec zjišťujeme, že je to k Migle asi hodina chůze, takže zůstáváme ještě na chvilku v centru. „Kaunas je druhé největší litevské město. Má 415 000 obyvatel, leží 100 km západně od Vilniusu na soutoku řek Nemunas a Neris a má pověst bašty postsovětské mafie“ praví průvodce.

Začíná pomalu pršet. Nahazujeme na sebe pláštěnky a pomalu ale jistě se přesouváme z města skrz velký rozbahněný park tam, kde bude dneska náš další domov. Déšť nepřestává, spíš sílí a podruhé za sebou docházíme do cíle promáčení. Dostáváme od Migle kotel teplého čaje a vynikající zapečené těstoviny. Sušíme věci, kde se jen dá a kecáme skoro až do půlnoci o tom, jak jsme sem dojeli a co máme všechno v plánu. Nakonec domlouváme zítřejší společný výlet k jezeru a já si ještě před spaním přesně vybavuju situaci, jak jsem Migle před rokem na Ukrajině říkal, že přijedu a ona tomu nechtěla věřit.

Předchozí články:

Cestování po Pobaltí 2011: (1) Máme všechno?

Cestování po Pobaltí 2011: (2) On the road

Následující články:

Cestování po Pobaltí 2011: (4) Kaunas

Cestování po Pobaltí 2011: (5) Cesta do Klaipédy