Svět seniorů

„Máme všechno? – Snad jo. Občanku máš? – Mám. Pláštěnku máš? – Mám. Peníze máme, mapky máme, kartony a propisky na stopa máme, stan, foťák a vařič taky. Co lékárnička, je v ní všechno, co potřebujem? – Jojo, mělo by. Tyjo, a ještě bych málem zapomněl. Máme vůbec nějaký nůž? – Nůž máme. Pojď už prosím tě spát, zítra vyrážíme a máme před sebou dlouhou cestu…“

Míříme na sever. Do tří malých pozoruhodných zemí, jejichž dějiny jsou příběhem staletí bojů za prosazení vlastní identity. Do tří zemí, které byly po desetiletí jen „okrajovými státy“ na pobřeží Baltského moře a padesát let pod vojenským a politickým vlivem Sovětského svazu. Do zemí, které na konci 80. let 20. století vtrhly na světovou scénu jakoby odnikud a staly se hegemony jeho rozpadu. Do Litvy, Lotyšska a Estonska – pobaltských států, které v roce 1991 získaly nezávislost a mohly tak svobodně žít po svém, oživovat vlastní kulturu a zbavovat se pozůstatků minulosti.

Zítra vyrážíme a pojedeme celou cestu stopem. Jsme dva. Holka a kluk – a to je na stopu nejlepší kombinace. Musíme projet celé Polsko a první zastávku máme až v Kaunasu - druhém největším městě Litvy, kde mám kamarádku, kterou jsem potkal vloni na Ukrajině a u které můžeme pár nocí přespat. To je náš první záchytný bod. Další je pak v Rize a v Tallinnu – v hlavních městech Lotyšska a Estonska. To, co bude ale mezitím, je ve hvězdách. Těšíme se a zítra ráno vyrážíme. Držte nám palce.

Následující díly:

Cestování po Pobaltí 2011: (2) On the road

Cestování po Pobaltí 2011: (3) Cesta do Kaunasu

Cestování po Pobaltí 2011: (4) Kaunas

Cestování po Pobaltí 2011: (5) Cesta do Klaipédy

Další díly již brzy...